tag:blogger.com,1999:blog-23877141699125657422024-02-20T12:32:12.803+01:00Změněné stavyLoser-friendly blogTomáš Tománekhttp://www.blogger.com/profile/16605859555123790104noreply@blogger.comBlogger4125tag:blogger.com,1999:blog-2387714169912565742.post-44571954481551349132011-02-20T20:16:00.000+01:002011-02-20T20:19:04.934+01:00PŘEKLAD: Susan Rich podruhé...<div style="margin-bottom: 0cm; page-break-before: always;"><b>Pronájem</b><br />
<br />
Bojím se vlastnit tělo, řekl jsi<br />
sestupná daň na hruď a stehno<br />
by byla moc vysoká; pak jsi obkroužil<br />
<br />
má zápěstí, zlehka je uchopil <br />
a já si všimla v tvých očích pohledu,<br />
který si představuji u účetního nebo paleontologa</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
oceňujícího polodrahokam. <br />
Když mne zvedneš proti světlu<br />
a dotkneme se, pronikneš <br />
<br />
mne svýma očima;<br />
jako by dubnové večery mohly být <br />
známé věci, jako by <br />
<br />
se naše dohoda o pronájmu auta <br />
rozšířila na jazyky a pouze potom<br />
za jistých podmínek <br />
<br />
na úžasný zpěv.<br />
Oslavnou píseň na smlouvy podepsané <br />
v parčících, kam <br />
<br />
sestupujeme s malými úsporami - Požehnej<br />
dokonce i dlužnímu úpisu, <br />
nesplněnému, neskutečnost lásky <br />
<br />
na ústupu. Tvůj hlas zůstává <br />
trochu v dálce, ale stále vlídný <br />
jako rozhlasový hlasatel v pozdně nočním vysílání — </div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><b>Různá místa k modlitbám</b></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Všude, všude, píše, něco padá –<br />
kroužek s klíči vyklouzne z její kapsy do soutěsky pod ní;</div><div style="margin-bottom: 0cm;">pěťáky a deseťáky a seznamy úkolů; kachní peří ze zlatého polštáře.<br />
Všude někdo ztrácí oblíbenou ponožku nebo se hodiny zastaví</div><div style="margin-bottom: 0cm;">na cestě dnem; všude, kam chodí, jde v patách strašidlu<br />
svého srdce; odhazuje vše kromě pasáčka měsíce, beznadějný případ.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Takto se život odhaluje: luštěním zpráv z cukrových větrníků,<br />
váhy zralých švestek v pozdním podzimu. Dala by přednost směrové</div><div style="margin-bottom: 0cm;">růžici, mapě hvězd, povzbudivým vzkazům z internetu,<br />
dokonce místnímu obchodu se zvířaty – dokud nějaký bůh neodvalí lesk</div><div style="margin-bottom: 0cm;">a bídu našich nuzných dní, našich satelitně navigovaných zločinů.<br />
Pověz, kam se chodíš modlit – údolí řeky, cukrářský plech?</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><b>Na prodej</b></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Xhoské ženy v šatech příliš lehkých</div><div style="margin-bottom: 0cm;">pro tohle počasí přinesly luční kvítí</div><div style="margin-bottom: 0cm;">a sedli si v předklonu u claremontské silnice.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Viděla jsem ji staženými okny,</div><div style="margin-bottom: 0cm;">zírala na ni, jak mě sleduje, jestli se rozhodnu platit.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Jsme v Jižní Africe, nakonec, apartheid skončil;</div><div style="margin-bottom: 0cm;">ale stále tu zahálíme, mé auto u jejího obrubníku,</div><div style="margin-bottom: 0cm;">mé automatické zámky proti její nedostatečné mzdě.</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><b>Vzlet</b><br />
(úryvek)</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Zavěšeni<br />
sami v této fuchsiové obloze<br />
pomíjivé se stane<br />
skutečným, myšlení</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">dočasně moudřejším.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">A já začnu vidět svůj život<br />
jako gyroskop</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">stupňující výkon<br />
když se odpoutám od lítosti<br />
a letím stále výš<br />
vstříc ohni.</div>Tomáš Tománekhttp://www.blogger.com/profile/16605859555123790104noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2387714169912565742.post-31817350510959125292011-02-16T23:02:00.004+01:002011-02-16T23:11:23.463+01:00Susan Rich a její básně<div style="margin-bottom: 0cm;"><a href="http://poet.susanrich.net/">Susan Rich</a> je americká básnířka a lidskoprávní aktivistka vyznamenaná několika literárními cenami. Napsala tři sbírky: The Cartographer’s Tongue, Cures Include Travel a The Alchemist’s Kitchen. Je zahrnuta v internetové <a href="http://famouspoetsandpoems.com/">antologii</a> slavných amerických básníků. Pracovala pro Amnesty International, jako dohližitelka na průběh voleb v Bosně a Hercegovině či jako učitelka v oblasti lidských práv v Gaze a na západním břehu Jordánu. Během života prošla mnoho zemí včetně Nigeru nebo Jihoafrické republiky. Nyní žije v Seattlu a vyučuje literaturu na <i><span style="font-style: normal;">Highline Community College. Její básnická tvorba odráží zkušenosti z života v nestabilních oblastech světa, oblibu cestování a lásku k mapám. </span></i></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"></div><div style="page-break-before: always;"><b>Co s takovou krásou?</b></div><div style="page-break-before: always;"><br />
</div><i>Útok trval méně než půl hodiny. Přibližně 1 200 000 knih a 600 kolekcí periodik bylo zničeno.</i><br />
<br />
—<a href="http://newcombat.net/article_thelibraries.html">Kemal Bakaršić</a> o požáru sarajevské Národní knihovny, srpen 1992.<br />
<br />
<br />
<pre>Příští den se po ulicích Sarajeva
spálené cáry papíru
třepetaly jako podivný sníh.
Sloupni cár z oblohy
nazvi ho naděje a zjeví se
naléhavý vzkaz — na moment —
nový druh Božího pentamenta.
Turecké, hebrejské a bosenské texty…
<i>Touha rozsvícená v arabesce černých otupělých abeced </i>—
dokud žár řádků
neustoupí a magická písmena spadnou jako smetí —
prsty zaprášené plachtícími příběhy smutku.
<i>Jenže nejtěžší část</i>, říká Lejla,
<i>je nežít v takovém požáru</i>,
</pre><i>nevdechovat stránky naší nezničitelné minulosti</i>.<br />
<br />
<br />
<br />
<pre style="margin-bottom: 0.5cm;"><i><span style="font-size: small;"><span style="font-style: normal;"><b>Obvyklé omyly</b></span></span></i> </pre><pre style="margin-bottom: 0.5cm;"><i><span style="font-style: normal;">Jestliže konflikt trvá déle než tři měsíce</span></i>
očekávejte problémy s kyčlemi a koleny-
operacemi, ohňostroji, přáteli,
<i><span style="font-style: normal;">všemi vašimi vztahy ...</span></i>
Mluví o válce tak často
jako si prohlíží výsledky fotbalu,
<i><span style="font-style: normal;">nebo náhodnou zelenou kartu své dcery.</span></i>
Před válkou jsem nikdy nekašlal, říká-
teď namísto prázdnin u moře,
<i><span style="font-style: normal;">trávím dovolenou v nemocnici v Německu.</span></i>
<i>Tělo</i>, říká mi,
<i>si pamatuje</i>
<i><i>S tělem je potíž</i></i><i><span style="font-style: normal;">, nutí mne opakovat.</span></i>
<i><i> Bosna a Hercegovina</i></i></pre><pre style="margin-bottom: 0.5cm;"><i><i> </i></i></pre><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><b>Odjezd ze Sarajeva</b></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Autobusák staví, aby nasbíral švestky</div><div style="margin-bottom: 0cm;">z opuštěné zahrady na konci léta,</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">bleděmodrá zavazadla vytažená z lůžka</div><div style="margin-bottom: 0cm;">kde spí pod autobusem.</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Celou noc sledujeme filmy</div><div style="margin-bottom: 0cm;">pijeme pivo ve tmě, přes hranice</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">kde Bosňané, Chorvati a Srbové</div><div style="margin-bottom: 0cm;">budou číst znovu a znovu naše pasy,</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">naše papíry: lakmusové testy války.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Jedeme skrz Prijedor, Banja Luku, Tuzlu,</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">za letištním světlem domova;</div><div style="margin-bottom: 0cm;">kolem minových polí a sadů</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">naditých sladkými sarajevskými švestkami</div><div style="margin-bottom: 0cm;">naše srdce už nejsou naše.</div><br />
<br />
<br />
<br />
<div style="page-break-before: always;"><b>Zařizování smrti</b></div><div style="page-break-before: always;"><br />
</div><i>Nebojím se smrti, jen nechci být nablízku, až přijde.</i><br />
—Woody Allen<br />
<br />
<br />
<pre>Nech mě uspořádat smrt jako bych si organizovala večírek
lehce zabalenou ve svačinových sáčcích —
Nech mě zajet do krámku s celonočním provozem, kde prodavač
hází kytarové rify po Louovi a znova a znova</pre><pre>skatuje můžu vám pomoct<i>?</i>
Krevetová másala, skořicové dortíky, </pre><pre>zázvorová zmrzlina a červené rozinky.
Ať má ten konec grády, jen ať je párty sladká
jak palačinky s tvarohem povýšené </pre><pre>v troubě na pečený oltář.
Ať pohlední muzikanti hrají divokou sevillanu,
Milese, Otise, The Supremes—
Ať se v kole točí truchlící, ať nemají </pre><pre>strach z tance
k oslavě máslového krému a vrstvených koláčů —
galaxie polev.
A pak budeme srkat hrnky arabské kávy,
nimrat se v tmavé čokoládě -
jejím vlastním pozemském ráji.
V letištním kiosku nabídnu poslední sbohem
akrobatům a rabínům; malířům krajin
a horským vůdcům z Mount Rainier —
všem životům, které jsem chtěla zkusit.
Na cestě chodbou najdu
sedačku u brány 2B, kde mě odbaví </pre><pre>stejně jako ostatní;
v jiskřivé temnotě budeme čekat:
tušící, laskaví, cestující svobodně —</pre><br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div>Tomáš Tománekhttp://www.blogger.com/profile/16605859555123790104noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2387714169912565742.post-29701327872746237922011-01-25T23:23:00.002+01:002011-02-16T23:10:47.029+01:00RECENZE: Ven z tohohle barákuRecenze na básnickou prvotinu Tomáše Niederhafnera.<br />
<br />
Tomáš Niederhafner: Doufám, že si rozumíme<br />
<br />
V pořadí šestnáctý svazek poetické edice Stůl, v níž vycházejí knihy přibalované k Psímu vínu, přinesl prvotinu básníka Tomáše Niederhafnera. Podle údajů uvedených na obálce je mu (či bude) 33 let, tudíž by se mělo jednat o muže s jakž takž ustáleným pohledem na svět a jemu odpovídající poetikou.<br />
Již první báseň nazvaná Malá a temná naznačuje autorovo směřování. <span style="font-style: italic;">Dozickej zámek/karabinky/šroubky a plíšky jak trsátka</span>. Stejně jako někteří muži hledají únik ve své dílně, je soukromím královstvím Tomáše Niederhafnera poezie. K ní se utíká z našeho všedního světa. Téma úniku je rozvedeno hned v následující básni: <span style="font-style: italic;">ven z tohohle baráku/tlačenku s cibulí a rychle na cestu/ven z tohohle baráku</span>. A není to únik zběsilý, kdy by se v panice hnal nevšímaje si světa kolem sebe. Právě naopak. Sbírka čiší radostí z pozorování okolí a – především, z tvorby.<br />
Niederhafner si přitom všímá běžného života. Ze zdánlivých banalit dokáže vydolovat zajímavý postřeh či hlubší pravdu. Tomu odpovídá i jazyk, který je povětšinou hovorový, bez zbytečných okras a kudrlinek. Ne, že by autor neuměl přijít s poetismy nebo neotřelými vyjádřeními. Jen jimi zbytečné neplýtvá a používá je pouze tam, kde jsou opravdu nutné. Jako v básni Agónie: <span style="font-style: italic;">Ve válce se kosí louky/je to rustikal/když už jsi vykydal/na nebi v noci pak/štípě se hvězdovlak/a do rukou božích padají další končetiny/bez samopalu pak úzce se nese/vlna vodní spršky</span>. I bez nadbytečných ornamentů přitom dokáže pár slovy vykreslit příběh, který rozjede obraznost čtenářů.<br />
Niederhafner se nebojí rozmáchlých gest a velkých slov. V jeho sbírce nechybí ani provokace. Ta však není samoúčelná, vždy slouží k “popíchnutí” čtenáře. I ze zdánlivého nonsensu občas vykoukne autorova životní pravda nebo postřeh. Básník dokáže být také kritický a místy i sarkastický. Dopravní zácpa/zácpa plechů a světýlek a různých sračiček/zácpa sračiček...<br />
Niederhafnerovi nechybí ani smyl pro humor, hru a absurditu. Pokud odhodíte předsudky o smrtelně vážné poezii, dokáže lehce vykouzlit úsměv na tváři (Sccottlanndd Yard). Nebojí ani sebeironie. <span style="font-style: italic;">Já jsem seděl doma v kuchyni/a sledoval televizi NOVA/všem ale tvrdím/že se na ni zásadně nedívám/mám rozpolcenou osobnost</span>.<br />
Občas básně jakoby naschvál shazuje, jako by svou roli básníka odmítal nebo se za ni ve společnosti stále tak trochu styděl. Někdy je bohužel té sebeironie až moc. Jindy se zase nechá až příliš unášet radostí z tvorby. Vznikají pak samoúčelné fantazie a rádobyprovokace, které do kontextu sbírky nezapadají. Některé z těchto textů pak působí vyloženě jako vycpávka (Popelník). Někdy jsou metafory a popisované situace až moc odtažité a pro čtenáře nejasné (D.O.K.Y.)<br />
Za největší zápor sbírky pak považuji to, co možná mnozí čtenáři budou naopak považovat za klad. Totiž přílišnou zaměřenost na české poměry. Na jednu stranu dodává autorovi na autenticitě. Přeci jen popisuje jevy a situace nám dobře známé. To mu určitě zajistí pěkných pár čtenářů navíc. I díky srozumitelnému jazyku bez příkras je sbírka přístupná opravdu široké vrstvě čtenářů. I těm, kteří jinak poezii příliš neholdují. Básník by měl ale vždycky mířit dál než k českým hranicím. Právě snaha překročit teritoriální vymezenost a pokus o dosažení nějaké obecně platné(/ější) pravdy by měla být jeho hlavním cílem. Z některých básní pak čiší zbytečná česká rezignace (Holabrun, Vánoce).<br />
Přes to se jedná o kvalitní sbírku. A pokud Niederhafner o poetického “fochu” vydrží, můžeme se těšit na druhou knihu již poučeného a vyzrálého autora. Doufám, že si rozumíme je sbírka, která se dá celá přečíst za jednu středně dlouhou cestu v MHD. Ale stejně tak s ní můžete strávit několik dní a při opakovaných čteních objevovat netušené zátočiny, kde na vás možná čeká i ukrytý poklad.<br />
<br />
Tomáš Niederhafner<br />
Doufám, že si rozumíme<br />
Psí víno, edice Stůl<br />
svazek 16<br />
1. vydání<br />
48 stranTomáš Tománekhttp://www.blogger.com/profile/16605859555123790104noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2387714169912565742.post-48880226503293651792011-01-25T23:15:00.002+01:002011-02-16T23:11:05.078+01:00RECENZE: Ladislav Puršl - Mločí mapa<div style="margin-bottom: 0cm;">Na rovinu přiznávám, že jsem první <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Pur%C5%A1l">Puršlovu</a> sbírku – <a href="http://www.malvern.cz/pursl_recen.html">Paměť vody</a> – nečetl. Tohoto pozoruhodného básníka jsem dosud znal jen z několika málo básní otištěných ve sborníku, který vlastním. Přesto mi byl něčím blízký a právě proto jsem si při vhodné příležitosti koupil jeho druhou knihu Mločí mapa.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Druhá sbírka bývá pro básniky klíčová, proto jsem byl zvědavý, v jaké formě se autor představí. Nutno hned na úvod podotknout, že se Puršl v Mločí mapě ukazuje jako vyzrálý básník a sbírka téměř nemá slabých míst.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Útlá knížka vydaná nakladatelstvím Host přináší na ploše zhruba sedmdesáti stran něco kolem šesti desítek textů. Je členěna do tří oddílů a uvozena citátem Jakuba <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_Deml">Demla</a>:<i> Dlouho jsem zíral do tmy, sestřičko</i>.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Zvolený úryvek předního katolického autora prozrazuje hodně nejen o charakteru uvedených básní, ale také o autorově tvůrčím přístupu. Puršl je především trpělivým vizionářem. Rodák z Roudnice nad Labem připomíná rybáře, kteří sedí na březích našeho největšího toku a čekají, až jim zabere ryba. Puršl podobně jako oni dokáže soustředěně upírat vnitřní pohled, dokud nenahlédne do pozadí věcí a nespatří svět za tím, který je nám smrtelníkům běžně znám.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">První část sbírky je nazvána Sen a jednoznačně dostává svému jménu. Básník v ní od počátku navozuje snovou atmosféru, v níž z všeprostupující mlhy tu a tam probleskne kontura přízračné postavy. Puršl zde nechává volný průchod tušenému, jeho poezie se pohybuje na pomezí reálna a nadreálna. Hranice mezi skutečnem a sněním se bezezbytku stírá.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Oba tyto světy spolu přitom žijí zcela synteticky a básník nemá potřebu je jakkoli násilně oddělovat. Při čtení člověka občas až mrazí v zádech, když ho autor nechá hádat, co čeká za dalším rohem, za dalším cípem mlhy. <i>Jako by se břehy / mezi světy stíraly</i> (báseň Bílá mince).</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Puršl tématicky čerpá ze slovanské mytologie, lidových pověr, bájí a pověstí. Přitom se projevuje, nakolik je duchovně srostlý s krajinou, z níž vzešel. V básních se to jen hemží rybami, řekami, hrázemi, jezy, ostrohy a skalami. Tedy motivy, které jsou každému, kdo se byť jednou v životě projel údolím Labe, dostatečně známy.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Jakkoli je oddíl Sen velmi dobře zvládnutou expozicí do sbírky, nedá se zastřít, že pouze připravuje půdu pro těžiště sbírky, kterou tvoří druhá část nazvaná In portu navigo. Puršl ji celou věnoval zemřelé básnířce Teodoře Žurkové (<a href="http://www.okh.cz/prvni-knizky/teodora-zurkova/">tady</a> a <a href="http://dorotka.mandlik.net/texty.htm">tady</a>), s níž ho pojilo nejen studium na stejné škole, ale zdá se, že i silné duchovní spříznění.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">In portu navigo je jakýmsi autorovým dialogem s mrtvou. Oddíl kromě jiných básní obsahuje dvě skladby, které jsou pro něj určující. Titulní báseň je věnována Teodořinu postupnému ubývání ze světa vinou deprese. Básník ženu nechá promlouvat, mluví k ní i za ni. Až na kost přitom odhaluje to, co tuší být jejím viděním světa. Závěr titulní skladby odhaluje smrt jako bezpečný přístav, v němž přecitlivělé duši už nic nehrozí.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Na tuto báseň navazuje druhý rozsáhlejší cyklus, nazvaný U sv. Antonína. Básník v něm píše o sobě a životě “poté”, přičemž se snaží vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. V závěrečné básni cyklu pak, alespon básnicky, dojde určitého usmíření. Na konci oddílu pak v básni Mločí mapa tento existenciální motiv rozetne křesťanskou vizí věčného života.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Pozoruhodné je, že Puršl v tomto jinak velmi tísnivém oddílu nechává naplno zaznít i svoji až spalující touhu přožít život až do konce: <i>žiju o život, jako by po něm / být nic nemělo </i><span style="font-style: normal;">(báseň Neodeslaný dopis).</span></div><div style="margin-bottom: 0cm;">Poslední částí sbírky je oddíl nazvaný Kotva sv. Klimenta. Ten představuje návrat k přírodní lyrice. Puršl se v něm ukazuje především jako zdatný “krajinář” a pozorovatel světa kolem sebe. Závěrečná báseň celé sbírky navozuje opět pocit tajemna a očekávání:<i> ...U dveří / strážce prahu, věšák. / Kabát, v něm zima zavěšená. / Přede dveřmi návštěva. / Zaklepala. Čeká.</i><span style="font-style: normal;"> (báseň Zavěšená)</span><i> </i>Kruh sbírky se uzavírá a zároveň nabádá k opětovnému čtení.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Mločí mapa je velmi dobrá sbírka, nabitá niternou meditativní lyrikou. Ač podle mě nepatří k absolutní špičce současné české poezie (a chápu, že tento názor je pouze můj a do velké míry daný mými prioritami při vnímání poezie), představuje pro Puršla silný trám pod nohama, od něhož se může odrazit velmi vysoko.</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><b><span style="font-weight: bold;"><br />
</span></b></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><b><span style="font-weight: bold;"></span>Ukázky:</b></div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Chodí po staveních,</div><div style="margin-bottom: 0cm;">za sebou otevřené stopy.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Není to člověk ani pták.</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Je vysoká do tmy.</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Někde tam, v té tmě,</div><div style="margin-bottom: 0cm;">jsou místo lidí v kůži</div><div style="margin-bottom: 0cm;">a místo lidí bez kůže</div><div style="margin-bottom: 0cm;">slyšet jejich kroky.</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Jak na lasturu</div><div style="margin-bottom: 0cm;">zarostlou do těla</div><div style="margin-bottom: 0cm;">na rybí skřele</div><div style="margin-bottom: 0cm;">v hospodě hráli</div><div style="margin-bottom: 0cm;"><br />
</div><div style="margin-bottom: 0cm;">Vypálit hrůzu</div><div style="margin-bottom: 0cm;">koleny do běla</div><div style="margin-bottom: 0cm;">doběla z paměti</div><div style="margin-bottom: 0cm;">lihem vypálit.</div>Tomáš Tománekhttp://www.blogger.com/profile/16605859555123790104noreply@blogger.com0