Susan Rich je americká básnířka a lidskoprávní aktivistka vyznamenaná několika literárními cenami. Napsala tři sbírky: The Cartographer’s Tongue, Cures Include Travel a The Alchemist’s Kitchen. Je zahrnuta v internetové antologii slavných amerických básníků. Pracovala pro Amnesty International, jako dohližitelka na průběh voleb v Bosně a Hercegovině či jako učitelka v oblasti lidských práv v Gaze a na západním břehu Jordánu. Během života prošla mnoho zemí včetně Nigeru nebo Jihoafrické republiky. Nyní žije v Seattlu a vyučuje literaturu na Highline Community College. Její básnická tvorba odráží zkušenosti z života v nestabilních oblastech světa, oblibu cestování a lásku k mapám.
Co s takovou krásou?
—Kemal Bakaršić o požáru sarajevské Národní knihovny, srpen 1992.
Příští den se po ulicích Sarajeva spálené cáry papíru třepetaly jako podivný sníh. Sloupni cár z oblohy nazvi ho naděje a zjeví se naléhavý vzkaz — na moment — nový druh Božího pentamenta. Turecké, hebrejské a bosenské texty… Touha rozsvícená v arabesce černých otupělých abeced — dokud žár řádků neustoupí a magická písmena spadnou jako smetí — prsty zaprášené plachtícími příběhy smutku. Jenže nejtěžší část, říká Lejla, je nežít v takovém požáru,nevdechovat stránky naší nezničitelné minulosti.
Obvyklé omyly Jestliže konflikt trvá déle než tři měsíce očekávejte problémy s kyčlemi a koleny- operacemi, ohňostroji, přáteli, všemi vašimi vztahy ... Mluví o válce tak často jako si prohlíží výsledky fotbalu, nebo náhodnou zelenou kartu své dcery. Před válkou jsem nikdy nekašlal, říká- teď namísto prázdnin u moře, trávím dovolenou v nemocnici v Německu. Tělo, říká mi, si pamatuje S tělem je potíž, nutí mne opakovat. Bosna a Hercegovina
Odjezd ze Sarajeva
Autobusák staví, aby nasbíral švestky
z opuštěné zahrady na konci léta,
bleděmodrá zavazadla vytažená z lůžka
kde spí pod autobusem.
Celou noc sledujeme filmy
pijeme pivo ve tmě, přes hranice
kde Bosňané, Chorvati a Srbové
budou číst znovu a znovu naše pasy,
naše papíry: lakmusové testy války.
Jedeme skrz Prijedor, Banja Luku, Tuzlu,
za letištním světlem domova;
kolem minových polí a sadů
naditých sladkými sarajevskými švestkami
naše srdce už nejsou naše.
Zařizování smrti
—Woody Allen
Nech mě uspořádat smrt jako bych si organizovala večírek lehce zabalenou ve svačinových sáčcích — Nech mě zajet do krámku s celonočním provozem, kde prodavač hází kytarové rify po Louovi a znova a znova
skatuje můžu vám pomoct? Krevetová másala, skořicové dortíky,
zázvorová zmrzlina a červené rozinky. Ať má ten konec grády, jen ať je párty sladká jak palačinky s tvarohem povýšené
v troubě na pečený oltář. Ať pohlední muzikanti hrají divokou sevillanu, Milese, Otise, The Supremes— Ať se v kole točí truchlící, ať nemají
strach z tance k oslavě máslového krému a vrstvených koláčů — galaxie polev. A pak budeme srkat hrnky arabské kávy, nimrat se v tmavé čokoládě - jejím vlastním pozemském ráji. V letištním kiosku nabídnu poslední sbohem akrobatům a rabínům; malířům krajin a horským vůdcům z Mount Rainier — všem životům, které jsem chtěla zkusit. Na cestě chodbou najdu sedačku u brány 2B, kde mě odbaví
stejně jako ostatní; v jiskřivé temnotě budeme čekat: tušící, laskaví, cestující svobodně —
Žádné komentáře:
Okomentovat